Jízda na vlně emocí

"Opět je to tady. Cítím jak ve mně roste vztek a vybuchuji, kvůli úplné hlouposti která někde zmáčkla svůj spouštěč v mém mozku. Měním se v běsnící bestii, která křičí a vzteká se jako malé dítě. Tichý hlásek v hlavě mě upozorňuje, jak je to celé absurdní, ale rázně ho umlčím. Jedu na vlně emocí, celá má bytost a chování se stávají touto emocí a teď to prostě potřebuji prožít, tak jak jsem byla naučena, i za cenu toho, že zničím své zdraví, vztahy a vše co se dá. 

Vztek pomalu odchází a střídá ho smutek. Vše je mi líto. Stávám se smutkem, pláču, poddávám se zoufalství. Pak apatii. Pak uraženosti. Rezignaci. Dalšímu vzteku. Najednou mě něco rozesměje a uvnitř cítím lehkost, světlo. Najednou mi připadá, že vše je v pořádku a celé to vlastně bylo nějaké nedorozumění kvůli únavě, která už je dávno pryč. Štve mě, že to takhle zrovna teď nevidí ostatní a jsou uzavření ve vlastním hněvu. Pff. Přichází další spouštěč a celý vztek je zpátky." 

 Poznáváte tuto jízdu? Na emocích se vezeme všichni celý život. Jen máme každý jiné strategie jak s nimi pracovat - někdo je nechá proudit, aniž by se příliš zajímal, jaký dopad mají na okolí i vlastní zdraví. Jiný je potlačuje, co to jen jde. 

• Jaké jsou vaše strategie - přemýšleli jste někdy nad tím?
• A nad tím jak moc emoce ovlivňují naše vztahy a život?

Nedá se svítit, emoce mají své místo ve starších částech našeho mozku, proto přicházejí rychleji, než stihne zareagovat rozum. Ač bychom občas nejraději necítili nic, mají důležitou funkci. Regulují sílu, s jakou si zážitky pamatujeme, pomáhají hierarchizovat hodnoty, připravují nás na události a utvářejí naši schopnost seberegulace. Míra, do jaké rozumíme a ovládáme své emoce a do jaké chápeme skrze empatii emoce druhých, se nazývá emoční inteligence. A ač se nejvíce utváří v dětství, v každém věku na ni můžeme pracovat.

Jak nám může s emocemi pomoci jóga? 

Ve chvíli, kdy je vše v klidu, máme možnost podívat se do sebe hlouběji. Pod myšlenky a emoce. Pod vrstvy své osobnosti a naučené reakce. Jako když se zčeřená vodní hladina uklidní, prach usedne a my vidíme až na dno. Zjišťujeme, že jen my jsme pány svého srdce a někde ve středu naší bytosti se nachází stabilní bod, kterého se můžeme kdykoliv chytit. 

Můžeme v sobě probudit pozitivní emoce kdykoliv jen potřebujeme. Aniž bychom k tomu potřebovali konkrétní situaci, člověka či cigaretu/skleničku.

Můžeme nestranně zkoumat, jak moc nás negativní emoce ovlivňují a jak bychom s nimi mohli více pracovat. 

A pak se také může stát, že v těch nejsilnějších chvílích a afektech se dokážeme na chvilinku zastavit, poodstoupit, zhodnotit situaci objektivně a pak se rozhodnout, jak na ni budeme dále reagovat. Jestli pokračujeme v jízdě emocí, nebo zkusíme jít hlouběji k poznání sebe sama. Stáváme se pány svého života, ne otroky emocí.